čtvrtek 27. prosince 2012

Ty nejlepší věci Vás napadnou v koupelně!


    Přišla doba lásky, pokoje, klidu a míru. Doufejme tedy, že i období koupelí nebo alespoň pořádného čištění zubů!
Nebudu vyvrcholení článku oddalovat a hned dodám, že ty nejlepší věci Vás napadnou právě v koupelně. V oné místnůstce, kde kachličky dosti pravděpodobně odráží částice inspirace a tím jich do hlavy přiletí mnohem víc. Jinak si tuto anomálii zatím nedovedu vysvětlit a ani Terry Pratchett, autor této myšlenky, nenabízí mnohá jiná řešení – jen jedno jediné na samém konci článku. 
Jistě se zeptáte, jestli nejsem blázen. Jeden nejmenovaný člověk mi to mírně naznačil svým prohlášením, že píšu o pěkných blbostech. Nechci říkat, jak se jmenoval (David Flutka, samozřejmě), ale měl částečně pravdu. Právě proto dnes píšu o věci velice podstatné a doufám, že v komentářích budete mít mnoho otázek. A abych taky trochu namotivoval, bude se hrát soutěž. Ten, kdo pošle příspěvků nejvíce, vyhraje mé tři nejmoudřejší vlasy.
---
Vaší další otázkou zcela určitě bude, jestli se dá příjem oněch částic a následná inspirace nějak přiklonit na svou stranu. Zda je konstantní, anebo snadno podlehne rapidnímu zvýšení. 
Tady ovšem přijde zklamání, jelikož dle mých zkušeností se nedá dělat nic jiného, než čekat. Slova z písně Chinaski „Každej sám svýho štěstí strůjce, každej sám svýho dortu krůjce“ zde viditelně příliš neplatí.
I když – napadá mě jediný způsob, jak onu efektivitu zlepšit – lepší vnímání. Vždy, když jdete do koupelny, jakmile jenom otevíráte dveře (upřímnou soustrast těm, co mají závěs, korále nebo jsou bez dveří docela), už už se snažte vnímat, co Vás napadá a ihned si to zapisovat. Jistě v tom později shledáte nebývalou důležitost, a to někdy tak velkou, že utopíte několik telefonů či laptopů, než Vás napadne se přestat koupat a začít se sprchovat nebo nemýt vůbec (tímto zdravím ty, kteří mi to vyčítají). Na závěr odstavce – nesahejte na elektrické spotřebiče z vany! Byť na zem spadlé!!
K poslednímu dotazu: Co konkrétně mě tedy v koupelně napadlo?, Vám neodpovím nic. Ne, že by to nebyly skvělé věci, ale ještě se mi je nepovedlo zrealizovat a Bůh ví (a možná i jeho manželka Bohyně), zda a jestli se to někdy povede. 
O mé realizační neschopnosti plánuji pro skalní fanoušky, jimiž zcela jistě povětšinou jste, seriál na pokračování. 
Mějte krásné Vánoce a kdo ví, třeba se Ježíšek zastaví ještě jednou s dárečky, které zapomněl či ve slevě zakoupil. Bez červenání bych je přijal a hned běžel do oné magické místnůstky. Kdo ví – třeba se Vám podaří zvýšit tok inspirativních částic a dopsat tak diplomku za jedinou noc. 
Terry Prattchet doporučuje na hlavu měděný cedník. Přejte si ho.

No dobře. Možná to není koupelna, ale taky tam člověka napadne spoustu věcí.


Věnováno Davidu Flutkovi (přestože si to vzhledem ke své posledněnamyšlenosti moc nezaslouží). Sice dnes píšu také o sračce, ale nemůžeš říct, že tě v koupelně nic nenapadá.
PS: Přestože si řadový čtenář bude myslet, že je všechno vtipem, mohu ho ujistit – není. Opravdu zkuste být hygieničtější. Adios

čtvrtek 13. prosince 2012

Recenze na Hobita



       Výjimečně uhnu z filozofických témat. Chtěl jsem napsat recenzi na film (sorry, díl seriálu) Hobit, ale asi bych to nesvedl lépe než tato. Pro pořádek dodám, že ji bohužel nepsal František Fuka, ale nějací lidé, kteří velmi dobře zkopírovali jeho styl. Tudíž jako by ji psal on, že J Přeji příjemné čtení a varuji vás: nedělejte stejnou chybu jako já. 3 hodiny života ani peníze za lístek vám pak nikdo nevrátí.

Jednoho dne se k hobitovi Bilbovi nakvartýruje asi patnáct dalších kumpánů, přičemž ten nejstarší z nich ho přemluví, aby s nimi vyrazil na cestu za pokladem. Cestu zažijí mnohá dobrodružství, na kterých není absolutně nic zajímavého ani výjimečného, kromě toho, že to točil Peter Jackson. Ano, TEN Jackson, který natočil toto.




Předem upozorňuji, že jsem knihu nečetl, takže hodnotím pouze filmové dílo, nikoli zdařilost adaptace předlohy. A dílo samotné ve mně dobrý dojem nezanechalo. Především, daleko více než u předchozí, tedy vlastně dějově následující trilogie, z něj čiší dojem televizní adaptace. Nemám tím na mysli dekorace, které jsou díky nové technologii natáčení ještě papundeklovější, nebo snad tlustou vrstvu gumy na obličeji trpaslíků, ale především děj. Ten se utápí v košatých podružnostech, jak je tomu u seriálů obvyklé, a nespěje k cíli, nýbrž k místu, kde v nejlepším film skončí. Ani nějaký vývoj postav jsem nepozoroval, jsou vláčeny osudem a scénářem z jedné lokace do druhé. V počítačové hře je takový postup akceptovatelný, neboť náhradou nabízí alespoň jakés takés zdání interaktivity, ve filmu nikoli. Nemá smysl rozebírat příběh podrobněji, ztratil jsem se v množství postav hned na začátku, a ani jich neubývalo tak rychle, jak jsem předpokládal.

·                  V jednu chvíli se Frodovi Bilbovi dostane do rukou kouzelný prsten (ano, ten prsten, okolo něhož se točí celý Pán prstenů a který činí svého majitele neviditelným). Těšíte se, co se z toho vyvine, ale ono se nevyvine vůbec nic! Bilbo si jej strčí do kapsy a až do konce filmu už o něm nepadne ani slovo!
·                  Hobití nora vypadá zvenčí jako malý kopeček hlíny, po projití dveřmi se ale zřejmě dostaneme do jiného časoprostoru, protože jsou zde obrovské hodovní síně, kam se bez problémů vejde 13 trpaslíků (nezapomínejme, že ač se to podle jména nezdá, trpaslíci jsou VĚTŠÍ než hobiti!)
·                  Postava elfky Tauriel v podání hollywoodské supermodelky Evangeline Lillyové (Smrt čeká všude) je ve filmu úplně zbytečná a vypadá to, jako by tu byla jen proto, aby všechny postavy nebyly tak ošklivé a chlupaté. Čtenářům předlohy asi dává její přítomnost ve filmu smysl, ale já jako filmový divák požaduji něco víc.

Je to prostě nenáročná, ale poněkud zdlouhavá podívaná. Kdyby se z toho nastříhal seriál s hodinovými epizodami, které bych si pouštěl k večeři, bylo by to možná stravitelnější. 3D bylo přítomné, ale v té tmě jsem ho ani nepozoroval. Viditelného CGI je zde znatelně méně, o to však více je toho neviditelného, tam kde při natáčení bylo zelené plátno. Český dabing svými rozhýkanými hlasy tradičně nepotěšil, překlad byl naštěstí slušný, nicméně s původním zněním bych se možná rozmýšlel nad 60%.

P.S. Full frontalu se nedočkáte.

Recenze byla převzata ze stránek Františka Fuky www.fffilm.name.


Jo a slibuju, že od teď už budu snad psát častěji. Jednak kvůli inspiraci mým kamarádem Davidem www.tenpounds.blogspot.co.uk, druhak kvůli mému dědečkovi, který poctivě čte snad všechny články :) jo a k recenzi ještě dodávám: 

- ve Středozemi funguje naprosto jiná fyzika. Přestože všichni padají se stejným gravitačním zrychlením G, lítají mnohem větší rychlostí a dál, než by bylo zvykem. Možná to ale souvisí spíš s druhým bodem

- fyziologie je ještě zvláštnější. Pakliže byly všichni (a zvláště první díl) pánové prstenů napínaví, tak tady je to s tím velice naštíru. Jednak proto, že hrdinové mohou spadnout tak 10x z útesu/stromu/skály/whatever a ani jednou se to nestane, druhak proto, že přežijí i nepřežitelné věci. Dupne na vás dvoutunovej vlk a v pohodě. Sejmou vás do hlavy palicí nejméně silou jedné tuny (a to je ještě střízlivý odhad rychlosti skřeta a síly jeho svalů), což přežijete opět velice v klidu. O tomto by se dalo psát hodiny a hodiny. Hrdinové se například zadýchají jenom na pár vteřin, přestože předtím nejméně čtvrt hodiny bojovali o holý život. Je tam ovšem spoustu dalších věcí jako padající kameny a neuvěřitelná stabilita na kluzké skále (měli asi gumové boty - souvisí s prvním bodem :D) a 

- emoce - Bilbo není moc vystrašen, když ho chtějí zlobři upéct.Udělal bych screen, ale nechce se mi to hledat, pokud je film již vůbec stažitelný. Stejně tak nejsou znát mikroemoce ani na trpaslících, kteří se pečou nad ohněm. Opět zvláštní fyzika, protože ačkoli jsou celkem vysoko, nepociťují žádnou bolest z ohně pod nimi a celá scéna vypadá spíš směšně než jakkoli jinak. Podobně divné emoce jsou v polovině filmu, vyjma scény s Glumem a začátku v noře, kde se přeci jenom něco odehrává a zároveň to není přehrané. Emočně sympatický je starý trpaslík a Gandalf, kteří mi přijdou vždy sami sebou a nevypadávají z role. 

- konec - přestože jsem fandou výpravy, hudby a obrazové složky, tak se ptám: Kdo kdy vymyslel, aby se jedna tenká kniha natáčela na 3 díly? A navíc i ten první mi pokazil o něco hezčí představy, které jsem měl ze čtení knihy a během filmu se mi vybavily..


No už jdu radši spát; potěšen jistotou, že už na žádnou mainstream sračku do kina nikdy nepůjdu. Je to docela výhra si to uvědomit v takhle mladém věku a ušetřit tím balík peněz a ještě víc času.

PS: každý týden nejméně 2 články, to je dobré předcevzetí, pokud svět neskončí.
PSPS: Už jenom 8 dní :P takže žijte naplno, jak nejlépe umíte

neděle 2. prosince 2012

21.12.12 - Konec světa?



     Když jsem si nedávno dal do vyhledávání konec světa, nestačil jsem se divit. Ne tomu, jaké výsledky mi nabídlo, ale statistice hledanosti. Ten malý odkaz tam dole na stránce je ostatně velice zajímavou věcí. Dá se podle něj zjistit, na jaká slova lidé zaměřují svůj zájem a jakým způsobem hledají. To přináší moc a peníze, i když o ty v tomto článku zase tolik nejde. Spíš je fascinující, že lidé svým zájmem tvoří svou budoucnost a zájem o konec světa není zrovna tou nejrůžovější předpovědí. Hledáte, jak to vypadá, když všichni zemřou?

Statistika hledanosti výrazu na seznam.cz


Nevím, jak moc a jestli ony statistiky například Seznam falšuje. Co je mi ovšem jasný je fakt, že hledanost termínu konec světa se s příchodem toho magickýho datumu brutálně zvedá. Opravdu to teda tak bude?
Vyjma puberty jsem životním optimistou a tudíž si myslím, že konec světa ve smyslu zničení planety nenastane. Zároveň ale doufám, že skončí násilí a dělání toho, co člověk nechce. V jakékoli formě a smyslu.
Už teď se to myslím děje. „New York zažil historicky první den bez násilí“ – píšou na projekci v metru. „Zajímavé“, říkám si. To totiž znamená, že se střípek po střípku svět mění. Přestože oněm esoterikům nevěříme a myslíme si, jak nejsou pošahaní.
Jeden můj kamarád říká, že i kdyby byly všechny konspirační teorie pravdivé, záleží spíš na tom, jaký význam budou mít pro můj život, pro můj svět. Například 11 září se mnou například nic neudělá, jakkoli to popravdě bylo. Ovšem jednadvacátý prosinec, to je jiné kafe. Tady nejde (s nadsázkou řečeno) jen o pár mrakodrapů. Tady jde o celý svět. O to, jestli jako civilizace přežijeme. Protože s námi přežijí i naše příběhy, naše fikce. To si málokdo uvědomuje. Myslíte si, že se to komukoli s nejvyspělejší technologií bude chtít luštit? A i kdyby to pro něj bylo jednoduché (jakože bude), nebude ho to zajímat. „Málo sofistikované“, řekne si.


Část lidí věří, že přesně v den zimního slunovratu (to mimochodem snad nikdo v souvislosti s 21.12. nezmínil) přiletí mimozemšťané. To považuji za celkem dobrou alternativu, stejně jako opravdový a destruktivní konec světa. Aspoň by se lidé konečně pořádně divili a ti s koupenými Masserati za nakradené peníze by se udusili právě pořádanou kachní terinou!

Ovšem nebuďme závistiví a řekněme, jak to bude doopravdy. Naprostá většina změn je z lidského pohledu postupná. Tudíž mám za to, že byla, je a bude i tato. Už teď se věci mění a doufám, že k lepšímu. Grínpísákům se dlouhodobě poměrně daří něco prosadit. Aneta Langerová vybrala celkem dost peněz pro Světlušku. Radim Jančura úspěšně již více než rok konkuruje Českým drahám, které všude jezdí se ztrátou (včetně ČD CARGO, prosim – to se snad ani v normálnim podniku nedá). Karel Janeček celkem úspěšně vede hnutí proti korupci včetně Pozitivní evoluce a já se čím dál míň hádám s mámou.
Nechci tady psát cílenou propagandu ani věci znějící moc politicky. Politika je naprosto minoritní výsek Vesmíru, který má, podobně jako fotbal, neuvěřitelnou a přitom zbytečnou pozornost lidí. Je to pořád dokola a přitom nás to baví.

Chci psát o něčem, co není pořád dokola. Co je těžký pochopit. Změna se děje furt a znamená život. Doufám, že tomu bude tak i u této, která se rozhodně neděje každým dnem a taky věřím ve změnu výrazně k lepšímu, jak alespoň potvrzuje chování lidí okolo mě. Člověk tak nějak prostě cítí, že ta hlavní změna je v chování lidstva, v jakési aktualizace lidskýho myšlení, řeči a chování. Najednou lidi přestávaj tolerovat korupci. Najednou se dokážou často chovat fér. Náhle prostě spousta věcí jde, aniž by to bylo motivovaný ziskem nebo čímkoli jiným, než že to člověka baví. A to je na tom to nejhezčí.
Doufám teda, že den tři dny před tim Štědrym vytře zrak nám všem. A věřím, že nás to snad mile překvapí J Doufám (možná jsem naiva) v lepší chování celýho lidstva jak sami k sobě, tak naší planetě Zemi. Po těch staletích si to už konečně zaslouží.

PS: Vánoční dárky kupujte a napište mi do komentářů tipy! (a klidně i komentáře k článku, taky potěší :) )

PSPS: Čím dál tím víc se ukazuje, že Mayové konec světa nepředpověděli. Že má s největší pravděpodobností končit jenom jedno z období vývoje lidstva. Rád tomu věřím. Mendělejev taky předpověděl tabulku prvků, aniž by znal víc jak polovinu z nich.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Slepice nebo vejce?

Dneska jenom krátká glosa o tom, jestli se vyplatí řešit podobné otázky. Mám dlouho názor, že nevyplatí. Ptát se vědců či maminky, kolik že andělů dokáže tancovat na špičce jehly, se nevyplatí. Proč?

Protože je to důležité jenom zdánlivě. Nemá to význam filosofický a ani pro jiné fungování světa. Každý přeci ví, že slepice se postupně vyvinula z předků a sled vajec je tam neuvěřitelně obrovský. Postupná modifikace genového kódu. Stejně tak u andělů záleží takřka jenom na váze, struktuře špičky jehly a tak dále...

Vysvětlil jsem to poněkud materialisticky, ale ony otázky nemají řešení. Je mnohem důležitější to, čemu věříte, než co se může dle pravděpodobnosti stát. Dle kvantové fyziky si vybíráte z možností. Právě proto se děje všechno to, čemu věří naše podvědomí. Tudíž Schrödinger pesimista bude mít kočku mrtvou, zatímco optimista naopak.

O nevědomé víře (prosím neplést s náboženstvím) a jejích důsledcích v příštím článku. Poselství tohoto je:

Neřešte kraviny!




sobota 10. listopadu 2012

Podzimní melancholie


aneb podzimní melancholie
Beznadějný ostrůvek? © Jaroslav Kubera




Vždycky, když Vám připadá, že už je všechno v pořádku a vyřešeno, nabídne život další situaci, která Vás skálopevně ujistí o opaku. Ano, i mně se toto právě stalo a o to hůře, že vlastní vinou.

Po tomto negativněji pojatém začátku si samozřejmě již nechci dále stěžovat. Proč? Inu z jednoduchého a prostého důvodu: nikam to nikdy nevedlo. Člověk by totiž měl raději tvořit a dívat se na věci z té lepší stránky, jelikož slepá ulička také nikam nevede a přesně takový je negativismus.

Ovšem emocím často moc neporučíte. Vyvěrají z vás jako silný horský pramen, zatímco si člověk může zároveň logicky uvědomovat, že ho ten pláč přejde přesně za minutu a patnáct vteřin, jelikož si to už dávno vypočítal. Smutek to ale nevyřeší.

Jistě, ono se to řekne: "Buď pozitivní!" Některé situace zamávají víceméně se všemi. Myslím si, že z čehokoli máte depku, jde o to jí jednak nechat volný průchod, ale druhak tenhle způsob myšlení nijak nepřiživovat a plnit si svoje povinnosti. Jinak na ně dojedete a bude to jenom zaslouženě.

O zásluhách a odpovědnosti za svůj život tady budu ještě hodně psát (a je mi jedno, nakolik to budu zpětně číst jen já - začínám tenhle blog považovat za zápisník svých článků, které se mi nechtějí každému zvlášť posílat a toto je nejlepší a nejrychlejší způsob, jak sdílet). I já jsem, jak už bylo výše napsáno, odpovědný za jakékoli své pocity, myšlenky a události, které mi v životě vyvstanou. Jaký je vstup, takový samozřejmě i výstup, i když s lidmi to samozřejmě není tak jednoduché jako s počítači.

Proto si řekněte a slibte, že uděláte to nejlepší a že uděláte cokoli, abyste se z dané situace, jakkoli negativní, poučili. Posune vás to dál mnohem víc než sto krásných okamžiků. A abych glosoval začátek článku - život by bez těchto překvapení nebyl zajímavý. Člověk potřebuje jistotu i nejistotu zároveň. Ale o tom i o zodpovědnosti zas někdy příště...

podzim
Anebo pozitivní podzim? :)




neděle 4. listopadu 2012

Neopakujte chyby!


Předchozí post je o pravidelnosti a ejhle: najednou se to stane i mně. Člověk chce začít blog a pravidelně přispívat, ale najednou je realita poněkud jiná, než si maloval.

Děje se mi to až nepříjemně často. Děje se to nám všem a kdo říká že ne, ten to dělá dodnes... No možná, že ne a potom je to šťastnější člověk :).

Člověk ví, čeho se vyvarovat, jakou chybu neopakovat a stejně ji udělá znovu. Snažím se na to dívat pozitivně z toho úhlu, že Vás každé další opakování poučí ještě o to víc a drsněji. K tomu všemu se hlavně není třeba bát smrti, protože mám za to, že z chyby k ní vedoucí toho už moc do budoucna nezlepšíte. Jak rád bych se mýlil.

Zlaté pravidlo je dělat, co Vám funguje a nedělat, co nefunguje. Všem přeju, aby svoje chyby opakovali maximálně dvakrát, neboť při větším počtu se o to víc naserou.

Vůbec nejlepší je poučit se z chyb ostatních. Neříkám, že všechno, co nefunguje jim, nebude chodit ani Vám, ale můžete se vsadit, že při velmi podobných podmínkách většina z toho. A to už stojí za ten zájem o dění okolo.


Edit: Je mi jasný, že je poměrně velkou chybou nepropagovat tenhle blog, protože si neegoisticky myslim, že za chvíli bude mít solidní návštěvnost a málokdo si tyto počáteční příspěvky přečte. Jdu se z toho poučit.

pátek 26. října 2012

Pravidelnost


      Nechce se mi chválit dne před večerem, ale jeden z názorů, za kterejma si stojím, je, že k úspěchu potřebujete pravidelnost. Ať budete totiž dělat cokoli, tak to potřebujete dělat neustále, co nejvíc a hlavně pravidelně. Na tom totiž mozek funguje. Většina věcí tak funguje.
Ať už píšete na blog 4 články týdně (a čtenář je tím pádem očekává) anebo máte eshop, kde každej den odpovídáte na pět mailů, je esenciální to udělat. Cokoli děláte pravidelně, po vás za chvíli začne onu pravidelnost k úspěchu vyžadovat. Jistě, není to jen jedna složka pro dosažení „úspěchu“ v čemkoli, ale stejně tak mohu ono slovo nahradit frází „podnětný vývoj“.
Prostě aby to k něčemu bylo a abyste to někam dotáhli, není radno se eshopu věnovat intenzivně jeden měsíc a zbytek roku ho nechat ladem. To samé platí pro blog, kamenný obchod, studium, práci a tak dále a tak dále. Jistě, dovolená existuje, ale je třeba, abyste byli krom sezónních záležitostí pravidelní. Pravidelnost a neustálé zlepšování se je podle mě klíčem k tomu být úspěšným.
A abyste onu pravidelnost vydrželi a nelezla Vám na nervy, je třeba mít vášeň pro to, co děláte…
O tom zase někdy příště

PS: Opravdu nechci předbíhat a je mi jasný, že je to stále a pořád v tomhle se mnou na štíru. Ovšem myslím si, že uvědomění je prvním krokem změny. Uvědozmění

pátek 19. října 2012

Poslední nový blog světa


Celý život jsem si říkal, že bych mohl začít. Moje touha psát, blogovat, byla ovšem znovu a znovu znechucována jak stovkami tisíc puberťáků, kteří si ho založili už přede mnou, tak množstvím nesmyslných komentářů a zbytečností, které jenom vyrušovaly od psaní.

Nu doba se naštěstí mění a náctiletých líbimseti pisálků už snad ubývá. Ne, že bych je teda nějak moc četl, abych se přiznal :)

O čem psát bylo dlouhou dobu také zapeklité téma. Jednak se nerad exponuji a tak nechci psát nic zvláště osobního, potom by ale takový blog totálně postrádal smysl, myslel jsem si.
Ovšem psát o věcech, které mě baví a které dělám, je jiná. Znamená to trochu odlišný pohled na věc a hlavní náplní tohodle blogu by mělo být, jak to vidím já.

Odpradávna nesnáším takové to vyhraňování se blogerů, různé ovečkovské řetězové posty anebo psaní jenom pro psaní. Podle mě má být tenhleten zápisník neustále proměnlivé místo. Jistě nejlépe s nějakou konzistencí a kontinualitou (ko ko ko), ale zároveň kopírující průběžnou proměnu osobnosti.

Doufám, že už nemáte názorových blogů pokrk. Radši byste neměli číst ani tento. Jo, Southpark...

(PS) Vlastně EDIT: Doufám, že už si do prosincovýho konce světa nikdo novej blog nezaloží, hehehe. Tomu řikám chodit s křížkem po funuse..