čtvrtek 24. ledna 2013

Poslední prezidentská glosa

Vážení a milí spoluobčané,

možná prožíváme poslední dny v zemi svobodnější, než tomu bude v následujících letech. Alespoň tak mi to přijde, pokud se k moci nedostane kníže. V několika minulých dnech a týdnech všechno nabírá neuvěřitelné, až skoro nechutné obrátky; spoustu lidí včetně Rádia City už to pěkně štve a těší se, až všechno skončí.

Nemyslím si, že by se naše republika takovouto přehnaně přeceňovanou volbou nějak zvlášť změnila. Je ovšem pravda, že naše ideály jsou dány dost lidmi, jež jsou veřejně známí a prezidentem obzvlášť. Tedy - doufám, že se to tu nezmění ještě k horšímu, doteď stačila vláda a hradní buzna a edukativní video.

Jak už jsem zmínil, začínám být otrávený a přidávám se tak ke stále větší a rostoucí skupině, která by nejraději zpátky zavedla nepřímou volbu. Ono by se toho ale určitě hodně změnilo; ironicky poznamenám, že  při volbě předchozí měla celá událost poměrně stejnou pozornost. I když je pravdou, že spíše médií, než nutně všech občanů a pozornost.

Myšlenky, že se vstupem do EU nebo zvolením kohokoli kamkoli by se něco zásadně měnilo. Záleží spíš na společnosti a jejích zásadách. Ovšem když jsem viděl dokumenty a připomněl si, co všechno se od roku 98 za čtyři léta událo, chtělo se mi zvracet. A to z obou, i z Kikiny a hlavně z nechutných výroků jeho osoby a rodiny.

Ke konci prohlašuji, že zvolím toho, jenž mi popřál k narozeninám a šel po krátké milé rozpravě spát do svého paláce. Podotýkám, že Miloš Zeman nemá palác (a ani jeho chata na Vysočině se tak určitě nemá právo nazývat).


Tento článek nebude smazán, ať to dopadne jakkoli

úterý 8. ledna 2013

Borci seděj vždycky na pětce


Přemítáte, co daná větička znamená? Pak asi nejezdíte moc autobusem, respektive jste nejezdili se školou na výlety. Je totiž jistá skupina lidí, říkejme jí borci. No ti borci si zásadně sedají na zadní pětku v autobuse. Co na tom, že je tam největší rámus od motoru a nejmíň místa na nohy – jim to nevadí. Aspoň to dává najevo, že nepotřebujou kinedril.
Tihle borci se časem vždycky ze společnosti ztratí a nikdo neví kam. Jakmile totiž pomine čas základek či středních, vymizí do svých nuzných zaměstnání či hudebních kapel a jsou tak vidět maximálně z pódia.
Ale nezoufejme! I my, pětkou nepoznamenaní, máme šanci se mezi ně přidat! Je to tak jednoduché, jako si na onu magickou poslední řadu autobusu sednout. Tudíž se posaďte, prosím.
Co se týče filozofie, je ona magie pětky způsobená pravděpodobně jak její strategickou polohou, tak tím, že má jednoduše o sedačku navíc. Nikdo na vás nemůže nic zezadu házet a navíc máte uprostřed jednoho bojovníka k dobru.
Ovšem borectví není jenom o tom. Je také o naprosté svobodomyslnosti a svobod
ě obecně. I když je asi pravda, že to stejně někdo, kdo borcem není, nemůže pochopit.
Do druhé třídy jsem měl kamaráda, jenž se jmenoval taky Michal. Blonďák, mnohem menší, ale mnohem agilnější a vitálnější než já. Na lidech cítíte, kdo je borec nebo ne. On byl, přestože jsem ho nikdy na pětce neviděl. 

PS: Davide, až pojedeš do Anglie zase busem, tak víš, kde máš sedět ;)