Přišla doba lásky, pokoje, klidu a míru. Doufejme tedy, že i období koupelí nebo alespoň pořádného čištění zubů!
Nebudu vyvrcholení článku oddalovat a hned dodám, že ty nejlepší věci Vás napadnou právě v koupelně. V oné místnůstce, kde kachličky dosti pravděpodobně odráží částice inspirace a tím jich do hlavy přiletí mnohem víc. Jinak si tuto anomálii zatím nedovedu vysvětlit a ani Terry Pratchett, autor této myšlenky, nenabízí mnohá jiná řešení – jen jedno jediné na samém konci článku.
Jistě se zeptáte, jestli nejsem blázen. Jeden nejmenovaný člověk mi to mírně naznačil svým prohlášením, že píšu o pěkných blbostech. Nechci říkat, jak se jmenoval (David Flutka, samozřejmě), ale měl částečně pravdu. Právě proto dnes píšu o věci velice podstatné a doufám, že v komentářích budete mít mnoho otázek. A abych taky trochu namotivoval, bude se hrát soutěž. Ten, kdo pošle příspěvků nejvíce, vyhraje mé tři nejmoudřejší vlasy.
---
Vaší další otázkou zcela určitě bude, jestli se dá příjem oněch částic a následná inspirace nějak přiklonit na svou stranu. Zda je konstantní, anebo snadno podlehne rapidnímu zvýšení.
Tady ovšem přijde zklamání, jelikož dle mých zkušeností se nedá dělat nic jiného, než čekat. Slova z písně Chinaski „Každej sám svýho štěstí strůjce, každej sám svýho dortu krůjce“ zde viditelně příliš neplatí.
I když – napadá mě jediný způsob, jak onu efektivitu zlepšit – lepší vnímání. Vždy, když jdete do koupelny, jakmile jenom otevíráte dveře (upřímnou soustrast těm, co mají závěs, korále nebo jsou bez dveří docela), už už se snažte vnímat, co Vás napadá a ihned si to zapisovat. Jistě v tom později shledáte nebývalou důležitost, a to někdy tak velkou, že utopíte několik telefonů či laptopů, než Vás napadne se přestat koupat a začít se sprchovat nebo nemýt vůbec (tímto zdravím ty, kteří mi to vyčítají). Na závěr odstavce – nesahejte na elektrické spotřebiče z vany! Byť na zem spadlé!!
K poslednímu dotazu: Co konkrétně mě tedy v koupelně napadlo?, Vám neodpovím nic. Ne, že by to nebyly skvělé věci, ale ještě se mi je nepovedlo zrealizovat a Bůh ví (a možná i jeho manželka Bohyně), zda a jestli se to někdy povede.
O mé realizační neschopnosti plánuji pro skalní fanoušky, jimiž zcela jistě povětšinou jste, seriál na pokračování.
Mějte krásné Vánoce a kdo ví, třeba se Ježíšek zastaví ještě jednou s dárečky, které zapomněl či ve slevě zakoupil. Bez červenání bych je přijal a hned běžel do oné magické místnůstky. Kdo ví – třeba se Vám podaří zvýšit tok inspirativních částic a dopsat tak diplomku za jedinou noc.
Terry Prattchet doporučuje na hlavu měděný cedník. Přejte si ho.
| No dobře. Možná to není koupelna, ale taky tam člověka napadne spoustu věcí. |
Věnováno Davidu Flutkovi (přestože si to vzhledem ke své posledněnamyšlenosti moc nezaslouží). Sice dnes píšu také o sračce, ale nemůžeš říct, že tě v koupelně nic nenapadá.
PS: Přestože si řadový čtenář bude myslet, že je všechno vtipem, mohu ho ujistit – není. Opravdu zkuste být hygieničtější. Adios
