Když se nad tím zamyslíte, jsme tvorové zvyků. Naprostá většina z nás dělá ty samé věci stále a pořád dokola. Každou minutu, hodinu, každý den.
Ze dnů se stanou týdny a roky, během kterých je jen pár okamžiků probuzení, kterým říkáme hanlivě krize, svatba, rozchod nebo povýšení. V okamžicích, kdy jsme přítomni více než kdy jindy, si uvědomujeme nesnesitelnou lehkost bytí.
Nechci tímhle rozhodně shazovat kohokoli pravidelně na něčem pracujícího. Je ovšem smutným relativním faktem, že při porovnání lidí je jenom pár výjimečných, kteří dokáží několikrát překročit stín svůj i ostatních. Právě ti něco tvoří. Nespekulují s doménami nebo lístky na festival, které koupili o půlku levněji a teď se Vám je snaží u prašné cesty nacpat. Ne. Vědí, že jediná cesta ke štěstí je dělat, co je baví. Ať už za peníze nebo zadarmo, dělají to ve dne v noci. To jediné je posouvá dál. Mnohem dál od společnosti, která žije ze dne na den a nechává se ovlivnit větrem jako každý padající list...
Oni jsou ovšem vítr a proaktivita z nich dělá krále. Když totiž víme, čeho chceme dosáhnout a děláme pro to vše, dříve nebo později toho dosáhneme. Naše cíle se stanou nevyhnutelnými. A o to právě jde - dostat se nelehkou cestou do tohoto stádia, kdy jde všechno takříkajíc samo. Pravidelně, automaticky.
Tím se také snažím navázat na minulý článek a slíbit, že sem budu dávat nový článek nejméně dvakrát týdně, pravděpodobně častěji. Článek týkající se života kolem nás, jak ho vidím já.
Ze dnů se stanou týdny a roky, během kterých je jen pár okamžiků probuzení, kterým říkáme hanlivě krize, svatba, rozchod nebo povýšení. V okamžicích, kdy jsme přítomni více než kdy jindy, si uvědomujeme nesnesitelnou lehkost bytí.
Nechci tímhle rozhodně shazovat kohokoli pravidelně na něčem pracujícího. Je ovšem smutným relativním faktem, že při porovnání lidí je jenom pár výjimečných, kteří dokáží několikrát překročit stín svůj i ostatních. Právě ti něco tvoří. Nespekulují s doménami nebo lístky na festival, které koupili o půlku levněji a teď se Vám je snaží u prašné cesty nacpat. Ne. Vědí, že jediná cesta ke štěstí je dělat, co je baví. Ať už za peníze nebo zadarmo, dělají to ve dne v noci. To jediné je posouvá dál. Mnohem dál od společnosti, která žije ze dne na den a nechává se ovlivnit větrem jako každý padající list...
Oni jsou ovšem vítr a proaktivita z nich dělá krále. Když totiž víme, čeho chceme dosáhnout a děláme pro to vše, dříve nebo později toho dosáhneme. Naše cíle se stanou nevyhnutelnými. A o to právě jde - dostat se nelehkou cestou do tohoto stádia, kdy jde všechno takříkajíc samo. Pravidelně, automaticky.
Tím se také snažím navázat na minulý článek a slíbit, že sem budu dávat nový článek nejméně dvakrát týdně, pravděpodobně častěji. Článek týkající se života kolem nás, jak ho vidím já.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme tady všichni slušní a k věci. Komentáře nemám rád, takže žádný politický provokace...